|
Tak další ročník Libušína máme za sebou. Příběh letošní bitvy je o situaci kdy zemřel král a následníky jsou dvojčata, tedy žádný prvorozený a tím určený dědic. A sémě nesvárů je zaseto. Účast byla hojná, jak ze strany šermířů tak i ze strany diváků, kterých se zde sešlo na 6 tisíc. Určitě to bylo podmíněno i ideálním počasím, kdy se teploty na slunci vyšplhali na bezmála 30ºC. Rozdělení bojujících stran bylo jako každoročně stejné, na jedné straně královští rytíři a na druhé hordy barbarů. Co se týče rytířů, nově se zde objevili pod Svatováclavskou korouhví jako, samostatná jednotka, Karlovci ( projekt obnovy dvora Karla IV.) a také rytíři Dvora (obnova dvora královny Elišky Richezny v Hradci Králové). Nechyběli zde však ani stálice českého šermu, jako jsou Johanité, řád Německých rytířů nebo třeba excelentní Švýcaři či Rotyka. Bohatě zdobené pavézy dovezli Pražané, kteří postavili také samostatný oddíl. Dále zde byli i Armitores, Rytíři Koruny České, Ronšperkové a další. A co se týče strany barbarů, je taky co říci. Byli dosti divocí. Jediné co byli schopni udělat, byla štítová hradba, jinak morálka na bodu nula. Při nácviku se na ně jen řvalo a div velitelé nepoužili karabáčů a bičů, aby ten dav nějak zkrotili. Takže až na docela dost „Higlanderů“ v jejich řadách, kterým muselo být důrazněji vysvětleno že jsou mrtví, byli ideální nájezdní armádou. Co se týče bitvy samotné bojovalo se hlavně ve formacích, než po jednotlivcích, přetlačování a blokace protivníka sice byla provedena správně a aktéři si ji do sytosti užili, avšak někteří diváci si stěžovali na málo akce. Dle mého názoru byla bitva povedená i když místy z pohledu bojujících lehce nepřehledná. Bitevní vřava byla tak hlasitá, že povely velitelů často nebyli vůbec slyšet, ani když dotyčný stál hned vedle Vás. Celá bitva trvala asi hodinu. Po ní ještě následoval „ Kruh zrady“ , kde se mohli ještě vyřádit ti, kterým bitva byla málo.
Jistě se ptáte, jaké byli na Libušině avízované novinky. Tak novoty byli jak v organizaci tábora, tak v boji. Co se týče boje, již se nepovolovali šermíři jen v kroužkových kuklách a batvatech. Helma byla povinnost, bez které dotyčný nebyl do bitvy vpuštěn. Dále povinnost účasti na nácviku. Po skončení nácviku velitelé svých oddílů rozdávaly speciální „camrátka“, která potvrzovala účast na nácviku. Ty byly potom před bitvou kontrolovány. Ten kdo se nemohl prokázat „camrátkem“, taktéž nebyl do bitvy v puštěn. Jinak mi přišlo, že organizátoři se více spoléhali na velitele jednotlivých oddílů, tak že domluva a organizátorské záležitosti byli snazší.
Další novinkou bylo zpřístupnění tábora veřejnosti. Stanovací prostory byli rozděleny do tří kategorií. První, ve které se smělo stanovat pouze v dobových stanech, a musely být i dobově zařízené, pro případ, že by návštěvníci chtěli nahlédnout dovnitř. Ve druhé kategorii už byly pouze dobové stany, bez nároku na vybavení a ve třetí kategorii stanovali všichni ostatní, kteří dobové stany neměli. Nejvíce ovací asi zřejmě sklidili za ležení Johanité, kteří krom dokonalého táborového života zpříjemňovali ostatním šermířům volný čas hudbou. Dovezli si s sebou asi 10 hudebních nástrojů. Takže až na občasné přelety dopravních letadel nad našimi hlavami si opravdu člověk připadal jako ve středověku. Středem ležení byla něco jako naučná stezka která vedla od hospody a z druhé strany od příjezdové cesty až nahoru na „Rotyka Hill“ kde stezka končila a byla zde čajovna s lazebnou. Zákaz vjezdu aut do tábora v den bitvy je logický.
Myslím, že letošní ročník se značně povedl, byl zde vidět značný kus práce k lepšímu a pro budoucí ročníky je udán dobrý směr vývoje. Takže hurá zase za rok…
Závěrem na konec, pro nedočkavce připomínám 15.5.2010 bitvu v Kolíně, kterou pořádají Páni z Kolína. Letos je zde rekonstrukce bitvy u Grünwalldu †1410(Gründenwalldu), která letos slaví 600. výročí. Takže je na co se těšit.
Michal „Pohrobek“ Sirotek, alias Michal Záběhlický
|
Bazar
Galerie
